TEORIE - Když se improvizace stane standardem

Ve chvíli, kdy improvizace přestává být výjimečná a stává se normou, začíná systém ztrácet stabilitu.  Ztráta stability pak znamená pozvolný pád. 

Improvizace sama o sobě není špatná – problém nastává, když se stane standardem. 

Proč? Protože procesy přestávají být prediktivní, zbytečně se prodlužují a efektivita klesá.

Co je improvizace a proč ji máme rádi 

Improvizace = rychlá adaptace na nečekanou situaci.

Dává nám pocit:

• kompetence – "nějak jsme to zvládli" 

• kontroly – zvládáme situaci, i když není ideální 

• hrdinství – "zase jsme to zachránili" 

⚠️ Důležité: improvizace řeší akutní napětí, ale neodstraňuje příčinu problému.

Když improvizace funguje, mozek ji vyhodnotí jako "osvědčené řešení".

A protože máme řešení, které funguje, nemáme potřebu zkoumat příčinu nebo měnit systém.
A právě tady vzniká zlom: improvizace se přestává objevovat jen v krizových situacích a stává se standardní praxí.

 🧠 Věděli jste, že… 

Mozek má tendenci upřednostňovat řešení, která okamžitě snižují stres, i když dlouhodobě zhoršují situaci?

Tento jev se nazývá short-term reward bias (přednost krátkodobé úlevy). Mozek volí okamžitá řešení před těmi, která by přinesla dlouhodobý přínos.

Jednoduše řečeno: když improvizace uleví dnes, mozek nemá důvod hledat změnu zítra.

Jak vypadá systém, kde je improvizace standardem 

• Všechno je urgentní 🚨, žádné procesy nejsou stabilní.

• Lidé jsou šikovní, ale unavení. 😓

• Know-how je v hlavách, ne v dokumentovaných procesech. 📚

• Nové lidi "hodíme do vody". 🌊

Takový systém může fungovat nějakou dobu – ale jeho odolnost je nízká.

👉 Ve čtvrtek připravíme praktický test, podle kterého poznáme, zda se u nás ve firmě improvizace stala standardem.