TEORIE - Když se přestáváme ptát „proč“
Otázka "Proč" v tomto článku neslouží k řešení akutních problémů.
Otázka "Proč" v tomto článku neslouží k řešení akutních problémů.
Někdo zareaguje. Rychle. Prakticky. Věc se vyřeší.
Navenek je všechno v pořádku.
Chyby jsou často vnímány jako selhání.
Jako něco, co nás zpomaluje, znevěrohodňuje nebo stojí čas a energii.
A přitom se přesně v chybách skrývá největší příležitost k učení. 💡
💼 Máte podřízeného, který už dlouho neodvádí dobrou práci. Přesto ho nevyhodíte ani nepřesunete jinam. Proč? Protože "už je u nás tolik let".
V prvním článku jsme si pojmenovali riziko stavu "funguje to".
Ne proto, že by se systém musel nutně rozpadnout, ale proto, že zůstává stát, zatímco okolí se posouvá dál.
Změna je implementovaná.
Měření vychází dobře.
Lidé si zvykli.
Proces běží.
(aneb jak reagovat, když změna nefunguje)
Minulý týden jsme řešili, proč projektové aplikace končí v chaosu. Dnes se podíváme na jejich tichého "bratra" — firemní úložiště. I ta totiž často skončí stejným způsobem.